Slibný začátek…

Prvním krokem tak bylo najít vlastní prostor. Ten správný jsme objevili v Holešovicích: 200 m2 továrenských prostor hned u zastávky Na Maninách. Do rekonstrukce jsme investovali 400 000 Kč: opravili jsme krásné dřevěné parkety, koupili jsme profesionální vybavení pro cvičení, zařídili šatny a malou čajovnu.

S velkou slávou české i čínské komunity jsme v prosinci 2010 školu otevřeli.

Z otevření školy v prosinci 2010.

Škola se ze začátku rozvíjela velmi slibně.

Přibývali dospělí, děti i senioři, stmeloval se asistentský tým. Mistryně Zhai Hua cvičila a učila původní sestavy wushu (čínských bojových umění), některé z nich byly staré stovky let. Tradice, již mistryně nesla, i její osobní charisma, nám pomohly školu velmi rychle vystavět.

Otevírali jsme nové a nové kurzy taiji a čchi-kungu pro dospělé. Mladší generace cvičila zase shaolin kung fu. Pořádali jsme kurzy v týdnu, víkendové akce v Praze i v přírodě, letní zájezdy k moři, oblíbené večeře s čínskými specialitami, výpravy do Číny a spoustu dalších akcí, které měli Čechům a Češkám přiblížit čínský jazyk, umění, kulturu a tradiční čínskou medicínu.

Minimální měsíční náklady školy se pohybovaly kolem 70 000 Kč. Pokrývaly nájem, nutné příjmy mistryně, marketing a alespoň symbolické platy asistentů. Když dnes vidím, k čemu jsem se bez zkušeností a bez dalších rezervních peněz zavázala, sama se divím, jak mě to napadlo. Sice jsem si to spočítala, ale vůbec jsem neočekávala, že by se něco mohlo nepovést.

Mistryně Zhai Hua vypadala, že se jí plní sen a já nasávala čínský čaj, černá vejce a polévky ke snídani jako houba. Taky jsem začala cvičit čchi-kung. Trvala jsem vnitřně na tom, že vše jde jako po másle a přehlížela signály skepse, které neustále vysílali ti, co mistryni a její rodinu znali déle.

Strategie a energie nejen v podnikání

Mistryně Zhai Hua se svým otcem, mistrem Zhai Hongyin.

Rozjezd školy byl výrazně ovlivněn otcem mistryně, mistrem Zhai Hongyin. Sám měl vlastní školu, kterou opakovaně otevíral a zavíral podle toho, jestli zrovna měl chuť vyučovat Čechy. Mistr učil slavnou tisíce let starou sestavu Sedmi hvězd, kterou se někdy uvolil vyučovat, někdy „vyvolené“ odkopl s pocitem, že „hází perly sviním“. Fáze vyučování střídaly fáze pohrdání. Přišlo mi to tehdy jako čínský blázinec, byla jsem ráda, že hlavou naší školy není „pan otec“ a radši jsem se držela stranou.

Navzdory tomu na mne Mistr Zhai dělal dojem, že podstatě čínského umění skutečně rozumí, totiž že rozumí onomu tajuplnému „čchi“. Nejen v cvičení, ale i v marketingu a v obchodě.

Já jsem řešila vzhled a komunikační stránku plakátů, on jestli přitahují tu správnou energii. O logu jsme se dohadovali měsíce! Já řešila termíny akcí s ohledem na to, kolik času potřebuji na průběh kampaní, mistr Zhai ale kouknul do čínské astrologie a termíny byly na světě – ať už se mi to líbilo, nebo ne.

Fascinovalo mě to a zároveň iritovalo. Ale respektovala jsem rozhodnutí Zhai Hua a jejího otce, protože jsem cítila, že jsou ze zdroje, kterému sice nerozumím, ale který evidentně „funguje“. To bylo roky a roky předtím, než jsem se učila metodu energy readingu – práci s energií a energetickým působením, která se pro mne stala zcela přirozenou.

Tradice jako hlavní prodejní argument

Díky tomu, že jsem se zapletla skoro jako rodinný příslušník do čínské konzervativní tradice předávání učení, jsem udělala rozhodnutí postavit marketing školy na hodnotě tradice. Evidentně jsem nebyla jediná, kdo tuto hodnotu uznával, protože marketing školy fungoval úplně skvěle. Mnoho žáků přišlo do školy právě proto, protože je lákalo mít za učitele Číňanku, která je žákyní toho a toho a ten je žákem toho a toho… a naučit se sestavy, které jsou staré stovky až tisíce let! Přitažlivá představa, že? Zní to jako z dobrého kung-fu filmu, ale v českém prostředí 21. století to tak romantické není.

Ukázalo se, že představy mistryně a jejího otce o tom, jak vyučovat čínská bojová umění, jsou odlišné od toho, co chtěla většina Čechů.

Čínská představa:

• Čhi-kung nebo taiji se naučíte tak, že napodobujete vnější formy svého mistra.
• Svému mistrovi jste úplně oddaní a posloucháte ho. Mistr nic nevysvětluje.
• Praxi děláte dostatečně dlouho, abyste časem pochopili její vnitřní smysl, někdy to trvá i celý život.

Česká většinová představa:

• Chci vysvětlit, proč mám dělat takové a takové pohyby. Mít čínského mistra je cool, ale chci, aby mi někdo všechno vysvětlil – a česky.
• Neustále pochybuji a kritizuji to, co se učím. Říkám tomu kritické myšlení.
• Chci rychlé výsledky a ty mě motivují k tomu cvičit a rozvíjet se dále.

No… takže ve škole to různě… skřípalo. Mistryně uměla skvěle vysvětlit fyzický smysl všech pohybů, a uměla už docela dobře česky. O „čchi“ ale moc nemluvila a z různých náznaků bylo zřejmé, že si ve svých 50 letech k němu teprve vytváří vztah.

Mnoho lidí na čchi-kungu a taiji zajímal aspekt léčení a energetické práce. Pro to ale v naší škole nebyl tolik prostor. Nový nábor sice dokázal vždy doplnit počty žáků a žákyň, drželi se i skalní, kteří byli nadšenci, ale tak nějak to celé „nesedělo“.

Jako bych vystavěla zámek kolem středu, o kterém nikdo neví, jestli tam je poklad, či nikoliv.
Mistryně si stále více stěžovala na Čechy – že nemají trpělivost a nejsou hodni učit se čínská bojová umění. A také si neustále stěžovala na bolest zad a kolen. A já jsem se vnitřně ptala:

Jak to, že není zdravá, spokojená a šťastná? Jak to, že je emočně nestabilní? Jak to, že to cvičení, které cvičí už desetiletí, na ni jednoduše nepůsobí, jak by mělo?

Začala jsem pochybovat…

Moderní čchi-kung a aktualizovaná tradice

Nalomená podezřením, jestli cvičení v naší škole opravdu „funguje“, jsem zabloudila v té době do jiné školy čchi-kungu s názvem Orel v hnízdě. Jejím zakladatelem je mistr Ješe Gyatso, který vytvořil moderní čchi-kung pro dnešního člověka. Nic více odlišného od nás jsem si tehdy neuměla představit.

Program víkendového semináře na mně působil eklekticky. Vypadalo to jako kombinace cvičení čchi-kungu, vipassanové meditace a přednášek o zdravém životním stylu.
Hned poté, co jsem se zařadila k začátečníkům, a naučili nás první pozici stromu, přišel mistr a řekl, ať zvedne ruku každý, kdo nic necítí.

Přihlásila jsem se.

A když přidal své ruce k mým, poprvé jsem ucítila, co to ta životní energie je a co čchi-kung „cvičí“.

To byla skutečná iniciace do „čchi“, na kterou nezapomenu.

Z přednášek mistra Ješe Gyatsa a Pavla Simona, hlavního českého instruktora, jsem pochopila, že existují stovky různých stylů čchi-kungu a každý vznikl v konkrétním kontextu a pro konkrétní účel. Pro člověka dnešní doby nemusí být cvičení tisíce let staré sestavy tím pravým ořechovým, protože máme zcela jiný způsob života, tempa, úroveň stresu, jiné podnebí, atd. Pochopila jsem, že předávat tradici lze i jinak než předáváním vnějších forem. Orel v hnízdě si z tradice vzal princip práce s energií čchi a formy vytvořil nově tak, aby účinek cvičení odpovídal našim dnešním potřebám.

A mně se otevřely oči.

(A mimochodem, Pavel Simon a Orel v hnízdě se později stal mým dlouholetým klientem v marketingovém studiu StartOnline.)

Vlastní cestou

Mistryně zatím v naší škole přinášela k diskusi pořád nové a nové byznysové příležitosti: se solárními panely, s diamanty (jako podnikatelka měla opravdu dobrý nos!)… A nakonec jednoho dne přišla s tím, že si chce raději otevřít restauraci.

Měli jsme školu plnou žáků, právě jsme po dvou letech splatili investici do zřízení školy, „všechno fungovalo“, akorát mistryně, na které všechno stálo, ze školy zmizela.
Tehdy jsem byla naštvaná a s bývalým partnerem a asistenty jsme vymýšleli, jak by šla škola „předělat“, aby fungovala i bez ní. Nakonec se však věci vyvinuly tak, že jsem se rozešla se svým tehdejším partnerem.

A udržovat školu, ze které zmizela mistryně i my dva, nedávalo žádný smysl.

Z nostalgie vám ukážu pár fotek z období slávy naší školy.

Exhibice Zhai Hua Wushu Institute v roce 2011 (vlevo nahoře), sestava chen tai ji s mečem (vpravo nahoře), letní výjezd na Gargano, Itálie 2011. Najdete mne? (vlevo dole), talentovaná dcera mistryně a dětské kurzy kung-fu (vpravo dole).

Všichni jsme šli dále vlastní cestou.

Mistryně Zhai Hua plně přesídlila do restaurace a dodnes provozuje restauraci Hua Long Zhai, kde lepí fantastické čínské taštičky. Dnes už se nezlobím, tak tam občas ráda zajdu.
Někteří její žáci pořád cvičí, jiní cvičení opustili.

Já se nadále věnuji marketingu. A touha investovat peníze do něčeho, co je prospěšné a zároveň ekonomicky výnosné, mě dosud neopustila.

A co se týče cvičení, cvičím věci, jejichž účinek jasně vnímám a nespoléhám na to, že to přijde léty.

Co mě naučilo mé první podnikání

Mému podnikání s Číňany generace zkušenějších říká „školné“. Dnes to tak vnímám i já. Nevydělala jsem, ale ani neprodělala a naučila jsem se toho spoustu.

Především jsem zjistila, že jsem schopná rozběhnout ve svých 28 letech a bez předešlých zkušeností byznys se 70 000+ Kč fixních nákladů. (A to v roce 2010, dnes by ty náklady byly třeba 4násobné.)

A uspěli jsme, protože škola se zaplnila, všechno jsme zaplatili a já kromě toho získala tyto neocenitelné zkušenosti, které jsem si s sebou vzala do dalších projektů:

1. Jiné kultury jsou opravdu JINÉ

„Nepodceňujte odlišnost jiných kultur. Pokud přebíráte učení z jiných kultur a tradic, vždycky se ptejte, co z toho pro vás sedí a co ne. Zvědomujte rozlišnosti.“

Tradiční čínská kultura je hierarchická, autoritativní a říkat NE je nepřípustné. To platí i pro země jako Indonésie, Bali, Indie a Japonsko, což mi opakovaně potvrdil i můj švagr, který je majitelem velké cestovky zaměřené na exotické destinace.

Odlišnost kultur jsem poznala i v situaci, když jsem později v roli marketingové ředitelky poprvé jela na naši pobočku v Moskvě. Po prvním dnu v kanceláři jsem změnila oblečení, boty i chování.

V poslední době zkoumám zase další kulturu, tentokrát americkou. Čím se americká kultura a její výtvory liší od té naší – evropské. Vnímám spoustu odlišností, například v hodnotách.

2. Tradice sama o sobě nemá hodnotu

„Pokud máte sklony považovat věci, které jsou staré a tradiční, za hodnotné jen z toho důvodu, že jsou staré a tradiční, vyléčte se z toho.“

Úcta k tradici neznamená, že ji zakonzervujete a snažíte se ji udržet v původním stavu. Výsledkem je jednoduše mrtvola a ta nemá potenciál být dále živoucím a rozvíjejícím se odkazem. Skutečný přínos má pro nás tradice, která je předávána s porozuměním, úctou, ale odvážně aktualizovaná pro dnešní kontext.

S tímto tématem jsem se potkala již v mnoha podobách a v různých kontextech. Když jsem zakládala OSHO centrum v Praze nebo když jsem roky externě učila na Katedře autorské tvorby na DAMU v období, kdy stárnul její zakladatel prof. Ivan Vyskočil.

Tradice potřebuje aktualizovat, ať už jde o přebírání učení od Osha, Vyskočila, šamanismus, bylinkářství či slavení Vánoc. Pokud pracujete s nějakou tradicí, přesvědčte se o tom, jestli je živá a pořád „funguje“.

3. Spoléhejte na sebe, ne na své učitele

„Nestavějte svůj byznys na nenahraditelné osobě – pokud to nejste vy. Žádný učitel, lektorka či guru není tak skvělý, aby na ní/něj záviselo vaše živobytí.“

Lidé mají sklon následovat různé autority, protože ten či ta XYZ jsou tak skvělí, šťastní, chytří, bohatí, osvícení… cokoliv, co je pro ně hodné jejich touhy. A často tak zůstávají roky, i desetiletí, protože pořád nedosáhli té nedosažitelné méty.

Zkušenosti mě naučily, že můžete podporovat někoho, kdo je dál, než vy sami, ale jen s postojem, že je prostě dále na své cestě, a může tím snadněji ukazovat cestu ostatním. Dávejte si pozor na to, jestli podporování učitelů má pořád pro vás přínos a jestli setrvávání v pelíšku učitelů ve skutečnosti neznamená neschopnost postavit se na vlastní nohy.

4. Marketing nenahradí hodnotu

„Pokud se rozhodnete investovat do marketingu a říct, o tom, co děláte, širší veřejnosti, buďte si naprosto jisti hodnotou, kterou marketingem chcete podporovat.“

Jsem ráda, že jsem se hned na začátku mé podnikatelské dráhy tak jasně poučila o tom, že marketing nemůže tvořit hodnotu. Uhm, a ne že se to často ve světě neděje, nakonec i proto mají marketing a obchod v očích mnoha lidí tak negativní konotace. Marketing může pouze pochopit a dobře komunikovat hodnotu koncovému zákazníkovi. Na tomto poznání a ideálu tzv. hodnotového marketingu, jsme později založily naše marketingové studio StartOnline.

5. Podnikání s partnerem přidává do podnikání spoustu dalších témat

Spolupracovat, či nespolupracovat se svým životním partnerem? S tímto tématem nejsem u konce a nemám ani žádné doporučení.

Projekt školy čínských bojových umění skončil i proto, protože jsme se rozešli a nemělo pro nás smysl snažit se udržet školu pro nás, i bez mistryně.

Podnikat spolu bylo náročné i skvělé. Šla bych do toho znovu, ale až kdybych cítila, že jsme vyřešili základní témata našeho vztahu.

Úspěch, či neúspěch? Důležité je poučit se

Tolik lekce z mé první podnikatelské zkušenosti. Byla opravdu bohatá! Každý projekt – ale obzvlášť ten první – se může stát tím nejlepším, jedinečným a na míru šitým ŠKOLNÝM v podnikání. Ať už je z pohledu vnější reality úspěšný, či neúspěšný, nese zcela určitě vaši unikátní esenci a témata pro podnikání. A proto je dobré se za tímto projektem poohlédnout. A pokud ve vašem prvním podnikání právě plavete, je dobré si udělat reflexi a najít pevnou půdu pod nohama. Od té se můžete odrazit dále.

Já se z mého prvního projektu naučila, že dokážu udělat to, co chci. To bylo neuvěřitelně posilující a tato energie mi pomáhala ve všech dalších projektech, které jsem kdy dělala. Zároveň jsem zjistila, kde mám slabé stránky a na jaká svá témata se potřebuji podívat. Pro ty jsem si našla mentorskou podporu.

Chcete se zorientovat v tom, kde právě jste a zjistit, která témata – byznysová a osobní – mají právě teď pro vás růstový potenciál? Co vás právě teď může posunout k větší lehkosti, radosti a hojnosti v podnikání? Potřebujete-li partnera pro získání odstupu a vhledu do svého projektu, ozvěte se mi.